Marie Potěšilová, Rokytnice u Přerova
Úvod > Listárna > Marie Potěšilová, Rokytnice u Přerova
[07.06.2005] Psal se rok 1954, když jsem poprvé přijela do mě neznámého Darkova. Byla jsem v mládí velmi nemocná. Na 7.operaci (gynekologickou) mě odvezli z kliniky v Olomouci na kliniku do Brna, kde zjistili, že je to tuberkulozní proces a že mě může zachránit jen Darkov. Darkov mi zachránil zdraví. Dnes je mi 86 let.
Děkuji Darkovu za zdraví
Psal se rok 1954, když jsem poprvé přijela do mě neznámého Darkova. Byla jsem v mládí velmi nemocná. Na 7.operaci (gynekologickou) mě odvezli z kliniky v Olomouci na kliniku do Brna, kde zjistili, že je to tuberkulozní proces a že mě může zachránit jen Darkov. Darkov mi zachránil zdraví. Dnes je mi 86 let.
Na léčení jsme jezdili společně s manželem - učitelem, který byl po úraze invalidní. Léčili jsme se jako samoplátci. V roce 1989 jsem měla další těžký úraz. Vypadla jsem z vlaku, levá pata zlomená, na pravé noze kotník ven, koleno ven, zlomený krček a ochrnutá ruka. Takže zase hurá do Darkova a opět mi pomohli. V roce 1992 zase jedeme s manželem jako samoplátci. Až v letech 1993 -1995 jedu sama, léčení hradí pojišťovna. Manžel mi zemřel ve věku 90 let v r.1993. Ještě bych ráda naposledy přijela příští rok. Bude to 50 let, co se v Darkově léčím.
Díky Vám všem, lékařům, zdravotním sestrám a dalším za krásný přístup k nám pacientům. Pacienti si občas na něco stěžují, ale stejně jako kdysi před léty, tak i dnes platí, že:
Buď jsou tady přes pojišťovny a nic je to nestojí - nemohou si stěžovat
Jsou-li zde jako samoplátci a mají na to - nemohou si stěžovat
Když nemusí brát „plynovky" - nemohou si stěžovat
Jestli mají naordinovány a pomáhají jim ku zdraví - nemohou si stěžovat
Jestli jim Darkov pomáhá - nemohou si stěžovat
Jestli jim nepomáhá a umřou - to už si vůbec nestěžují.
Ale já si budu stěžovat, jestli se za rok do Darkova na léčení nedostanu, abych těch 50 let neoslavila tady.
Marie Potěšilová (86 let)
Rokytnice u Přerova
Po roce:
Je osm hodin večer. V jídelně hraje hudba, zpěvák zpívá šlágry z mých mladých let:
"O, Mariáno, malá sladká Mariáno...", a já utírám slzy a vzpomínám:
16. září v roce 1954, tedy před 50-ti lety, jsem si přijela do Darkova pro zdraví. Bylo mi 37 let. V roce 1989 jsem měla těžký úraz. Čekal mne invalidní vozík. A zase to byl Darkov, který mne vyléčil. Mohu chodit a hledám slova vděčnosti. Péče o pacienta je vzorná. Díky patří lékařům, sestrám a všemu personálu. Krásné prostředí, výborná strava, to vše řadí Darkov mezi nejlepší lázně, které přitahují pacienty z blízké i vzdálené ciziny.
Díky Vám všem v Darkově a snad v roce příštím „na shledanou".
Marie Potěšilová
Rokytnice u Přerova
